Irán 2004
  Astara - Sayren

[ Hlavní stránka ] [ Homepage ]

17.7.04   Na Iránských hranicích měli trochu problémy s našimi jmény a Českem (znali pouze Československo). Nakonec po cca 30 minutách vstupujeme do Iránu. Jsme suverénně jediní cizinci. Hned před budovou celnice nás obklopují veksláci. Měníme Iránské Riály (10 000R=1Euro). Dáváme místní "fantu" ve stánku, posíláme poslední SMSky (Irán nemá roaming s žádnou západní zemí) a bereme taxíka do Ardabilu (100 000R). Nakonec jedeme ale až do Sayrenu co nejvýše do hor za 150 000R. Doprava je tady tak levná, že se ani nevyplatí ztrácet čas hledat a čekat na místní autobus. Taxíkama i čech může jezdit stovky kilometrů. Však jeden litr benzínu stojí 800R=2,6 Kč a nafta dokonce 400R=1,3Kč !! Cesta byla cca 150km dlouhá. Stoupá zelenými hustými lesy od hladiny moře až do výšky 1500m. Málokdo by věřil, že v Iránu jsou oblasti tak zelené. Zastavujeme po cestě u občerstvení. Všude prodávají med.

  

V Sayren se ubytováváme za 80 000R (pokoj pro tři s WC a sprchou). Sayren je známá dovolenková destinace, takové iránské Karlovy Vary. Život tu bují i pozdě večer. Iránci sem jezdí celoročně, v létě se ochladit (Sayren leží 1700m nad mořem) a v zimě dokonce lyžovat! Největší atrakcí jsou však termální lázně. Teplota vody je ale 46 stupňů!

  

Dáváme čaj (3000R) v lokální "kouřírně". Tam se také setkáváme s Alim, který umí trochu anglicky a zná místní hory. Jdeme společně na prohlídku městečka a na vyhlídkový kopeček za městem. Jde vidět majestátný Sabalan. Zjišťujeme, že to není samostatná hora (jak jsem si myslel), ale takové minipohoříčko. Je tam i více sněhu než jsme předpokládali.

  

Ali nás pozývá k sobě domů. Sedíme na Perském koberci a jíme ovčí sýr, placky, meloun a pijeme coca-colu. Doma mají satelit (zrovna běží MTV), a jak Ali tak jeho brácha mají poslední Nokie s foťáčkem. Mobily tady má skoro každý, jako v Azerbajdžánu. Celková životní úroveň překvapuje. Člověk má tendenci mít představu, že v Iránu je chudoba, ale to určitě není pravda.

  

Jdeme znova do "čajovno-kouřírny". Tentokráte si dáváme i vodní dýmku. Večer jdu s Danem vyzkoušet místní lázně (samozřejmě v hodinách pouze pro muže). Ti Iránci mají snad hroší kůži, pěkně si lebedí ve 46ti stupňové vodě! My vyskakujeme po pár sekundách jako z trní. Je to docela masochismus, ale nakonec příjemný ... :-)

[ Přechod sopky Sabalan 4811m - 1.den ]

Náměty a připomínky zde  © 2004 Roman Garba