Mexiko    2-16.2.2001

[ Homepage ]  [ English version ]  [ HiRes - Větší Fotky ]

Je pátek 2.2.2001 ráno a začíná naše další cestování. Tentokráte jsme čtyři, já a moje ženuška Petra a známí Venca s Pavlou. Je to náš první manželský trip a vlastně jakási o půl roku odložená svatební cesta, i když pro mnohé to bude vypadat dost šíleně na svatební cestu. Pro nás jeto to, co se nám líbí = hory bez ohledu na pohodlí. Letíme letadlem do Londýna. Letadlo British Airways letí ve 12:30. Je to největší Jumbo (Boeing 747-400) a je úplně plné. Let trval 12 hodin! Ke konci už docela nuda. Přílet 18:10 místního času do Mexico City. Tam docela dlouhá (velké fronty) odbava. Vyplňujeme dva formuláře. Naštěstí není třeba nic platit (víza, taxy, atd.). Na letišti taky hned měníme prachy 1USD=9,67 peso, 1DM=4,71 peso. Jdeme až na terminal Nacional (A). Míjíme kolem stanoviště taxíků. Sazby jsou pevné, podle vzdálenosti a kupují se lístky v budkách. Nejříve jsme byli v šoku z cen, ale potom jsme zjistili, že jejich pesa označují znakem "$" a nejsou to USD, takže 10x míň. Bereme dobrodružnější variantu. Za terminálem A pokračuje chodník do metra. Kupujeme lístky a hned jedeme 7 stanic na stanici Autobus Norte. Metro je čisté a docela prázdné. Vlak jede částečně po povrchu a vidíme šílené zácpy. Ještě, že jsme nejeli taxíkem :-). Terminal Norte je moderní obrovský komplex s několika terminály, spousta obchodů a stánků autobusových společností. Je docela chladno. Bus do Guadalajary nám jede ve 21:30. Stálo to 340p/os, docela dost. Zato autobus byl "lehátkový typ". Široké křesla se daly sklopit skoro do vodorovné polohy a spinkalo se jako v postílce. Pouštěli nějaké video, ale my jsme "vytuhli" velice brzy (časový posun + nevyspání za poslední dny).
3.2.Kolem 5 hod ráno přijíždíme do Guadalajary. Autobusák se skládá ze 7mi terminálů. My jsme přijeli na Modulo3 a bus do Ciudad Guzmánu jede v 5:45 (á70p) z Modulo2. Cesta trvala 2 hod a jelo se suchou planinou. Autobus byl už o třídu horší.

Obrovský, samostatně stojící masiv Nevado de Colima dominuje nad Ciudad Guzmánem. Vrcholek je zasněžený a tvarem nám připomíná trochu Matterhorn. V Guzmánu máme hned přípoj do Los Fresnitos (vesnice nejblíže Colimě). Jezdí 7x denně. S náma do busu nasedá cca 15 mexických teenagerů s batohama kteří jdou taky na Colimu. Autobus je to o třídu horší, takový kulatý, klasický, starý. V 8:30 odjezd. Jedeme 1 hod do Los Fresnitos ve výšce 1800m.

Výstup na Nevado de Colima 4330m

Nejdříve dlouze přebalujeme. Ani nebyl vlastně čas, spoje navazovaly hned za sebou. Dělá se taky konečně tepleji. Zatím jsme spíše víc mrzli. V 10 hod vyrážíme polní cestou označenou cedulí "Paseo al Nevado". Svahy hory jsou krásně zalesněné. Nejdříve se jde kolem kukuřičných polí a kvetoucích broskvových stromů. Začíná být docela vedro, odhadem 28 stupňů.

 

Pak se vnořujeme do borovicového lesa. Vysušená vegetace za Fresnitem se začíná zelenat a les houstnout. Stezka je označena žlutými fáborky (obdoba našich turistických značek). Jde se vysekanými tunely v křovích mezi gigantickými borovicemi, později smrky a jedlemi. Byly to největší smrky a jedle co jsem kdy viděl. Les je hodně suchý. Voda je v tomto období velký problém. Naštěstí se šlo podél trubky ve které tekla voda z hor dolů do vesnice. Chodník tvořil zkratky mezi serpentinami lesní cesty. Po čase jsme měli plné zuby zkratek a radši šli po cestě. Člověk si alespoň vychutnal přírodu a až tak moc se nezpotil. I tak stoupání je úmorné, taháme totiž s sebou všechny věci na 2 týdenní putování Mexikem. Trochu jsme bloudili (u rozdvojky cest s cedulí "Refugio Montaňa" je třeba odbočit doleva).

Nakonec bivakujeme ve výšce 2700m. Děláme oheň, protože nám do láhve od vařiče nalili olej a ne benzin. Taky schováváme nepotřebné věci do křoví abychom si ulehčili.

4.2. Budíček po 7 hod. Konečně jsme se pořádně vyspali (12 hod!). Hned po ránu si zacházíme pěkný kus po lesní cestě (stezka zrádně přestala kopírovat lesní cestu). Ale ta příroda, ten les, jako v pohádce! Tak nějak bych si představoval pralesy u nás v minulosti před příchodem Homo Sapiens. Stoupáme dále vysokohorským lesem, někdy úplnými tunely v červeně kvetoucích keřích. Je docela teplo cca 25st, polojasno.

Kolem poledne přicházíme na sedlo, ze kterého je krásný výhled na Colimu a okolí. Jsme na hraně obrovského kráteru, na jehož jedné straně se tyčí "Matternhorn" Colima. Vrchol je v mracích a tak vidíme jenom spodní konce sněhových polí. Hora působí mohutně, je daleko a vypadá hrozivě. Nálada poklesla, ale co se dá dělat. Vyrazili jsme dolů do kráteru, abychom potom znova vystoupali na okraj.

Stezka vede krásným borovicovým lesem. Spíše mi to tady připomíná nějakou Kanadu. Přicházíme do rekreačního střediska "La Hoya" ve výšce cca 3500m. Najednou je kolem nás plno aut s mexickými víkenovými výletníky. Znova trochu bloudíme než narazíme na šíleně prašnou cestu (od projíždějících aut) ve směru "Los Antenas".

Přehnalo se krupobití a nakonec docházíme na sedlo ve výšce 3800m, kde piknikovaly desítky mexických rodin. Stavíme stany. Ještě večer jdeme s Vencou obhlídnout cestu až k "Los Antenas". V noci mrzlo.

[ Pokračování - výstup na Colimu ]


MEXIKO 2001 report:    [ Nevado de Colima ]  [ Tequila ]  [ Pico de Orizaba ]  [ Villahermosa, Palenque ]  [ Agua Azul, Puerto Angel ]  [ Monte Alban, Teotihuacan
Náměty a připomínky zde  © 2001 Roman Garba