Madeira
  hřebenovka, výstup na Ruivo 1862m

[ Hlavní stránka ] [ Homepage ]

Náš poslední "autobusový" den jsme vyrazili v 9:00 busem z Funchalu(linka Porto Moniz) do sedla Encumeada ve výšsce 1007m. Cestou byly opravdu pěkné výhledy. Na sedle v restauraci dáváme kafe a vyrážíme na přechod-hřebenovku hlavního madeirského hřebene. Jdeme kousek za sedlo a pak vpravo polní cestou vedoucí k vysílači strmě nahoru. Pozor, za zatáčkou doprava jsou docela lehce přehlédnutelné schody vlevo. Sám jsem "kroužil" kolem vysílače docela dlouho, protože Petra a Vláďou utekli když jsem fotil.

Okolí je úchvatné. Stoupá se po kamenných schodech pod skalním masivem. Tady mi to trochu připomělo výstup na Roraimu - stolovou horu ve Venezuele. Šplháme až na hřebínek odkud jsou fantastické výhledy.

Mraky stoupají z údolí. Tady mi to pro změnu připomíná hodně hory Simien v Etiopii. Stejně úžasné, ale o cca 2000m níž než Simienky ...

Chodník docela prudce padá dolů, aby zase stoupal nahoru. Terén je hodně divoký, tak jako okolní výhledy. Je to jeden z nejkrásnějších treků, co jsem kdy šel.

Jdeme kolem zvláštních stěn z drolivého materiálu (pískovec?, sopečný popel?).

Po cca 5-ti hodinách docela drsné hřebenovky / výstupu (ze sedla 1007m do 1800m) se konečně před námi ukázala sopka a nejvyšší hora ostrova - Pico Ruivo 1862m.

Okolí je už typicky sopečné - popel, škvára a trochu žlutých sirných kamenů. Těsně pod vrcholkem fotím zátiší se stromkem.

Huráá, už jsme konečně nahoře. Trápení je u konce. Je krásně teploučko a pěkné výhledy až na moře.

Původně jsme plánovali, že přespíme na chatě pod Ruivem, ale správce nás nechtěl ubytovat, protože nemáme povolení z nějakého úřadu. Docela nás to vytočilo, chata byla úplně prázná a bylo už dost pozdě. Chtěli jsme druhý den pokračovat hřebenovkou.

Naštěstí je cca 20 minut chůze od chaty pro ty pohodlnější parkoviště. Vláďa běžel dopředu a chytl mladý pár z Lisabonu u auta, který nás svezl až do Funchalu.

[ Pokračování - Funchal ]


Náměty a připomínky zde  © 2002 Roman Garba