Mt.Hekla
  Dosažení vrcholu 1491m

[ Hlavní stránka ] [ Homepage ]

Počasí je fantastické a krajina kolem taky. Připadám si jako někde na Antarktidě. Doufám, že budu moci někdy zhodonotit, jestli to byla pravda nebo ne.

Cesta na vrchol se zdá nekonečná, pořád další vrcholky a pak zase pláně. Připadáme si jako malincí mravenci.

Míjíme první zasněžené krátery a taky trhliny a pak už strměji stoupáme na samotný vrcholek.

Na hřebenu je vyfoukaný sníh a místy i led.

Konečně je před náma poslední výšvih ...

... a ve 13:50 hod jsme konečně nahoře !! Koukáme do obrovského kráteru, který po sobě zanechala erupce v roce 2000. Zimou mi odešly baterky do digitálu a do videokamery :-(.

Chtelí jsme obejít kráter po hraně, ale Venca zapadnul po pás do dutiny vzniklé teplým vzduchem. Vevnitř byla teplá škvára. Celý vrchol je provrtán dutinami jako ementál. Radši jdeme dolů. Je taky pořádná zima.

Rychle sbíháme dolů, počasí pořád přeje - je skoro jasno. Zastavujeme v záhrabu po našem stanu. Tam si teprve otevíráme pivko a začínáme si vychutnávat okolní krajinu. Spadnul z nás permanentní stres - co by se stalo kdyby se výrazně zhoršilo počasí.

Zpáteční cesta se táhne, až se nechce věřit kolik jsme toho včera ušli.

Po cca 15 km od bivaku v 19 hod scházíme konečně do "našeho" údolí s jezerem . Totálně zničení, ale spokojení před osmou večerní (překvapivě koncem března na Islandu slunce vychází v 8 ráno a zapadá v 8 večer) přicházíme k autu.

Všude je nový sníh. Naštěstí cesta je projetá. Už se nám nechce nikde stavět stan, tělo chce kvalitní odpočinek a tak se ubytováváme na privátu v městečku Selfoss. Ještě jedeme do supermarketu nakoupit a oslavná hostina může začít ...

[ Pokračování (geoterm. elektrárna, sopka Elborg) ]


Náměty a připomínky zde  © 2003 Roman Garba