Irán 98    - Teherán


Městečko Bazargán pár metrů za hranicemi mile překvapuje. Úroveň a čistota je podstatně lepší než na turecké straně. Záchody jsou na naší úrovni. Ale pozor, mísy by jste hledali marně. Petr se nejdříve tvářil dost nevěřícně, když jsem mu oznámil že „na záchodě jsou šlapky", ale potom rychle pochopil o co jde. V místní restauraci nám zachutnaly kuřecí šašliky (pro některé to byl na delší dobu poslední normální pokrm). Na druhý den ráno jsme již uháněli po dálnici na Teherán. V dáli se objevilo pohoří Alborz. Znova nastaly dohady, jestli vidíme sopku Damavand (5761m) nebo ne. Tentokrát to byly mraky. Po 48 hodinách autobus dorazil na západní autobusové nádraží v Teheránu. Je úplně nové, čisté, jako ve vyspělé Evropě. Stovky žen zahalených do černých čádorů jako mumie dávají tušit, že Evropa je ale někde jinde. Jsme středem zájmu. Cizinec je tu vzácnost, tak nám místní nabízejí pomoc nebo rady. Všechno je upřímné a nezjištné. Jen na taxikářích lze poznat, že světem vládnou peníze a neustále nám vnucují „výhodné ceny".

Navštěvujeme Azadi monument, nejznámější stavbu Teheránu alá vítězný oblouk v Paříži. Shora je krásný výhled na město a čtyřtisícovky hned nad ním.Večer odjíždíme autobusem „Lux" do 414km vzdáleného Esfahánu. Za 2 USD máme klimatizaci, video a občerstvení. Obyčejný autobus přijde na necelý jeden dolar! Třetí noc v autobuse byla už poznat (únava a u některých procesy v žaludku).

Esfahán je prý nejkrásnější Iránské město s překrásnými mešitami. Uprostřed se nachází jedno z největších náměstí na světě (Emam square). Ve městě je spousta parků a fontán. Iránci, potažmo Peršané se přímo vyžívají v parcích a zahradách. Málokdo ví, že je to největší nearabský národ na středním a blízkém východě. Iránci jsou vzdělaní, milují verše a jejich národní hrdinové jsou básníci.


[ Začátek ]   [ Další ]   [ Mapa ]  

Hory  Mountains
Náměty a připomínky zde.
© 1998 Roman Garba